Moje jedlá lesní zahrada se rozkládá na ploše něco málo přes půl hektaru na kraji malé vesnice na Mladoboleslavsku. Na severní polovině se nachází zbytek velkého sadu, který založila babička někdy brzy po válce, jižní polovinu tvoří bývalé babiččino pole, dříve v pronájmu zemědělského podniku.
Nápad vytvořit jedlou lesní zahradu jsem dostal po velmi podnětném kurzu ekologického zahradního designu Jaroslava Svobody, autora knihy Kompletní návod k vytvoření ekozahrady, druhou silnou inspirací se pro mne stal německý etnobotanik Wolf-Dieter Storl, jehož filosofii se snažím aplikovat. Tvorbu jedlé lesní zahrady jsem zahájil výstavbou zahradní chatky, poté jsem založil jezírko. Sad jsem oplotil farmářským pletivem a postupně jsem začal vysazovat nejrůznější stromy a keře, kterými jsem částečně nahrazoval přestárlé jabloně.
Dle pravidel permakultury…
Zahrada je koncipována podle zásad permakultury jako užitková. Užitek přináší hlavně v podobě plodů, dále jedlých bylin, zeleniny, v menší míře i palivového a stavebního dřeva, proutí na košíkářské výrobky a větví na košťata. Z ovoce zde převládají jablka a hrušky, nalezneme zde ale také třešně, višně, švestky, slívy, nashi (asijské hrušky), vlašské ořechy, lískové oříšky, kdoule, mišpule, myrobalán, moruše, jeřabiny a sklidil jsem rovněž pár nektarinek. Časem by měly přibýt i meruňky a arónie. Snad jednou budou plodit i exotické stromy jako muďoul (Asimina triloba), tomel viržinský (Diospyros virginiana) a kaštanovník (Castanea sativa), které jsou zatím malé. V zahradě je zároveň také velký výběr bobulovin. Nejvíce sklízím malinoostružin a malin, ale jsou tu i jahody, rakytník řešetlákový, muchovník, vinná réva, zimolez kamčatský a kustovnici, jednou doufám přibudou i brusinky a kanadské borůvky. Zeleninu pěstuji jen v malé míře, protože je náročná na pravidelné zalévání. Sklizeň bobulovin a ovoce začíná v polovině května, kdy jako první dozrává zimolez kamčatský, krátce po něm začnou zrát rané třešně, pak rané hrušky a postupné dozrávání pokračuje až do prvních mrazíků v listopadu. Mezi posledními sklízenými plody jsou kustovnice, minikiwi a kdoule a jako úplně poslední sklízím mišpule, které jsou jedlé až po zmrznutí.
Ovoce v biokvalitě
V zahradě nepoužívám chemické postřiky ani umělá hnojiva, přestal jsem i s herbicidy. Lze tedy říci, že plody sklízím v biokvalitě. Souhlasím s názorem, že produkty z vlastní zahrady mohou člověka i léčit, a dodávat mu více energie než produkty z průmyslového zemědělství, často dovážené z jiných zeměpisných šířek. Mám za to, že vše potřebné pro naše zdraví roste většinou tam, kde žijeme a na co je náš organismus zvyklý.