Krásné velké květy čemeřic bývají podle druhu nejčastěji nazelenalé, bílé, růžové a fialové, ale protože se dobře množí semeny, neustále jsou vyšlechťovány nové rostliny neobvyklých barev a tvarů. Mnozí pěstitelé se pak přímo na čemeřice specializují, novinky s velkým nadšením sbírají a mezi sebou je vyměňují.

Bílá čemeřice černá
Nejčastěji se u nás pěstuje čemeřice černá (Helleborus niger), která nás může zmást svými bílými květy: své přízvisko totiž nedostala pro barvu květů, nýbrž pro černou barvu oddenku. Kromě čemeřice černé můžeme v našich zahrádkách najít také čemeřici zelenou nebo nachovou, občas se vyskytne rovněž čemeřice smrdutá či východní a nejrůznější kříženci.

Čemeřice se přirozeně vyskytují v prostředí podrostu světlých, řidších lesů. Nemají rády sucho, nejlépe se jim proto bude dařit v dobře propustné, spíše vlhčí zásadité půdě a pokud možno v polostínu. Při plánování výsadby najděte čemeřicím stanoviště, kde budou moci dlouhodobě růst: tyto vytrvalé rostliny totiž nejsou rády vyrušovány a po přesazení jim trvá několik let, než znovu rozkvetou. Pokud ale najdou místo, kde se jim daří, vydrží čemeřice rozdávat radost téměř bez práce po celá desetiletí. Křehké květy vykvétají v závislosti na tom, jak tuhá je zima, zhruba od prosince až do pozdního jara, často přímo na sněhové pokrývce.

Jedovatá krása
Při manipulaci s čemeřicí bychom měli stále mít na paměti, že jde o rostliny jedovaté a mohou způsobit minimálně alergické projevy. Ne náhodou byly v dávné minulosti žádanou surovinou bab kořenářek a jed (či lék) z čemeřice se používal k nejrůznějším účelům také v dobách antických. Pokud tedy květy používáte k řezu do vázy nebo se snažíte rozmnožit rostlinu dělením trsů, použijte raději rukavice.