I v interiéru nebo na okenních parapetech se dá leccos vypěstovat, ale kilogramy zeleniny to s největší pravděpodobností nebudou. A právě zelenina je hlavní „komoditou“, které se daří v komunitních zahradách. Kromě ní, a třeba bylinek nebo květin, se tu však pěstuje ještě něco důležitého – mezilidské vztahy.

Kde se vzaly?

Hlavní idea soudobého městského zahradničení není nijak složitá. Ve vnitroblocích obytných domů nebo v nevyužitých prolukách se zakládají zahrady. Zahradničí zde lidé, kterým chybí kontakt s přírodou a chtějí pěstovat, jen nemají kde. Příprava zahrady není složitá: namísto navážení zeminy se pěstování často odehrává ve vyvýšených záhoncích, přepravkách, paletách nebo třeba v pytlích. Komunitní zahrady tedy lze založit, a to doslova, i na betonu.

Jak fungují?

V zásadě existují dva modely komunitních zahrad. V prvním případě si pronajmete kousek místa a pěstujete zeleninu a jiné plodiny sami pro sebe a rovněž se podílíte na výpomoci druhým zahrádkářům (například jde o zalévání). Kromě „záhonku“ se zeminou máte k dispozici vodu na zálivku, zpravidla si můžete půjčit také zahradnické nádobíčko, mnohde bývá i určité zázemí nebo kavárnička. Za pronájem a tyto služby hradíte roční poplatek (sazenice či semínka si zajišťujete sami).

A ve druhém případě se skupina lidí domluví, vše potřebné si společně zajistí a o zahradu se společně rovněž starají. Rovným dílem si dělí povinnosti i výpěstky. Chcete-li se k nim přidat, je třeba se osobně domluvit.

Proč to vůbec zkoušet?

Protože vám něco schází. Ať už máte potřebu vypěstovat si něco skutečně vlastníma rukama, nebo chcete poznat nové lidi či smysluplně trávit volný čas… Anebo vše dohromady. V těchto zahradách mají dveře otevřené také děti, pro něž nechybí aspoň malé pískoviště nebo prolézačka.

Právě teď máte ideální příležitost najít si „svou“ zahradu a zjistit, jak je na tom s volným prostorem. Komunitní záhonek si bez problémů stihnete pronajmout na příští rok. Kde hledat? Jednoduše – na internetu.