V našich podmínkách najdeme nejčastěji dva druhy: zimostráz vždyzeleného (Buxus sempervirens) a zimostráz malolistý (Buxus microphylla). Pěstování této stálezelené dřeviny není nikterak složité: vyhovuje mu propustná, lehce vápenitá půda. Krušpánek dobře prosperuje v polostínu, snese i stinné stanoviště. Osluněné místo zvládne, pokud má dostatek zálivky, přímé slunce mu však obvykle způsobí žloutnutí a opad listů.
Možná vás překvapí, že i zimostráz kvete: nenápadné, lehce nažloutlé květy se objevují na přelomu dubna a května, nicméně stejně jako plody – tobolky – jsou opravdu nevýrazné. Pozor, rostlina je jedovatá pro lidi i pro zvířata, obsahuje totiž alkaloidy. Dřevo zimostrázu je velmi tvrdé, často se tedy využívalo například pro výrobu hudebních nástrojů, nebo na jemné řezbářské práce.

Solitéry i živé ploty

Největší výhodou zimostrázu je to, že velmi dobře snáší pravidelný řez. Z pomalu rostoucího zimostrázu lze vytvarovat koule, kužely i další nepravidelné tvary, které můžeme vidět i dnes v mnohých zámeckých parcích.
Buxus je možné  sestřihávat jako nizoučkou obrubu záhonů, ale také jako vysoký, nepropustný živý plot. A kdy zimostráz tvarovat? Nejlépe počátkem května a začátkem června, druhou etapu tvarování je možné provést ještě v červenci. Pro dosažení hustého, kompaktního vzhledu je třeba stříhat pravidelně a intenzivně. Při potřebě většího množství rostlin není problém si buxus jednoduše na jaře namnožit řízkováním.

Zimostráz do nádoby

Tento stálezelený keř velmi dobře roste také v nádobách, a dá se dobře pěstovat například ve formě bonsaje. Ve volné půdě buxus většinou bez problémů přezimuje, v nádobě je ale třeba jej dobře zazimovat: nejlépe postavit do větší nádoby, prostor mezi oběma květináči vyplnit například drceným polystyrenem a rostlinu přemístit na chráněné místo. Co je neméně důležité:  nezapomenout stálezelený krušpánek i přes zimu pravidelně zalévat.