Kdouloň obecná (Cydonia oblonga) pochází zřejmě z oblasti dnešního Iránu a jako teplomilné ovoce je více rozšířená ve Středomoří. Podle antické pověsti kdouloň pochází z krétské Kydonie, byla zasvěcena bohyni Afroditě a kdoule se tak staly symbolem lásky.

Kam kdouli vysadit

Pokud kdouloň pěstujeme ve vhodných podmínkách, daří se jí i u nás: nejčastěji v teplých vinařských krajích. V tuzemsku roste nejčastěji jako keř nebo malý stromek, který dosahuje i výšky přes pět metrů. Můj stromek po pěti letech lze pohodlně očesat ze země a letos dal sto třicet plodů. Kdoule není náročná na kvalitní půdu, ale vyžaduje slunné a chráněné místo, kde plody mohou dobře dozrát.
Úrody se dočkáme brzy a bývá pravidelná. Kdouloň kvete pozdě, až koncem května: daří se jí tak unikat pozdním mrazíkům, proto ji lze s úspěchem pěstovat i ve vyšších polohách.  Plody se sklízí se na přelomu října a listopadu.

Hruška nebo jablko?

Plody se podobají jablkům, některé odrůdy mají tvar hruškovitý. Po dozrání jsou kdoule sytě žluté a porostlé jemným chmýřím, které lze snadno otřít. Mají osvěžující citronovou vůni a lze je použít i na příjemné osvěžení šatníku. V našich podmínkách jsou kdoule poživatelné jedině po uvaření nebo upečení, zasyrova jsou trpké a dřevnaté. Podle literatury plody mají vydržet až osm měsíců, dle mé zkušenosti ale začínají hnít už asi po dvou měsících skladování.  Na výstavě Flóra Olomouc jsem viděl asi patnáct odrůd, možná některé mají skladovatelnost delší.

Kdoule obsahují řadu látek prospěšných pro člověka jako provitamin A, vitamin C, skupiny vitaminu B, vonné silice, třísloviny, kyseliny, draslík, vápník, železo, měď, fosfor a zinek. Jakým způsobem úrodu voňavých kdoulí zpracovat se dozvíte hned v některém z následujících článků.