Kvetoucí vřes nacházíme od druhé poloviny prázdnin běžně v lesním porostu. Tato drobná rostlina měla v minulosti zajímavé využití: její rodový název Calluna vznikl z řeckého slova kallyno, tedy zametat, vřes totiž sloužil k výrobě košťat. Z vřesu obecného (Calluna vulgaris) bylo vyšlechtěno mnoho půvabných odrůd s květy jednoduchými, poloplnými i plnými, které vydrží kvést téměř až do počátku zimy. Zejména posledně zmíněné plné odrůdy kvetou obzvláště vytrvale a jejich keříky navíc působí opravdu bohatým dojmem. Na výběr mají pěstitelé rovněž co se týká tvaru: existují formy vzpřímené či poléhavé, navíc v různých výškách. Vřesovce (Erica) naproti tomu potěší květy v různých ročních obdobích a rozkvetou doslova i na sněhu. Těmto rostlinám vyhovuje vlhčí stanoviště a snesou rovněž o něco méně kyselou zeminu, zhruba kolem pH 6,5.

Pozor na vápník

Půdní reakce pro vřesovištní rostliny je obecně je vhodná v hodnotách mezi 4,5 až 5 pH, půda by měla být odlehčená například pískem, neobejdete se bez rašeliny a drcené borky jehličnatých stromů. Nejlepší je zakoupit speciální zeminu přímo určenou pro vřesovištní rostliny. Z výše uvedeného vyplývá, že vřesy ani vřesovce nebudou mít příliš v oblibě vápník: pozor tedy na hnojiva s jeho obsahem, rovněž pro zálivku používete vodu měkkou a odstátou.  Pro správné vybarvení vyžadují vřesy i vřesovce dostatek slunce. Pokud jde o stříhání, vřesy se doporučuje stříhat na jaře, vřesovce pak záhy po odkvětu.

Vřesovištní kombinace

Vřesy a vřesovce můžete na záhoně i v nádobách doplnit dalšími kyselomilnými rostlinami: budou si rozumět například s brusinkami (Vaccinium), s dabécií (Daboecia) - drobným keříkem s lesklými lístky a zvonkovitým květenstvím, kyhankou (Andromeda) – kompaktním stálezeleným keříkem s půvabnými kvítky nachových barev, plazivou medvědicí (Arctostaphylos uva-ursi), či dekorativní libavkou (Gaultheria procumbens).